Import potkánků ze severu aneb Finsko je pekelně daleko

Přístav a hlavní město Estonska, Tallin, je vzdálený od Hradce Králové 1468km. Trajekt do Helsinek pluje dvě hodiny a z přístavu na smluvené místo ve městě Vantaa je to dalších 20km. Pojedu kamionem, má omezovač na 90km/h, řidič musí dělat evropskou unií nařízené přestávky, nemůže zajet do města na výlet, nemůže jen tak zastavit, aniž by se mu rozhodil plán na příští týden. Kromě toho povezeme náklad, který se musí vyložit, samozřejmě ne na pumpě, kde budu vyzvedávat pokánky, ale o dalších 15km dál. Jedeme kamionem, který žere 32 litrů nafty na sto kilometrů, musíme tedy jiný náklad naložit, aby někdo zaplatil cestu zpátky do ČR. Budeme nakládat o den později v Kuusankoski, dalších 136km jinde a teprve potom zamíříme zpátky na jih, do Čech.

To byl plán mého "výletu". Nejřív se to zdálo jako sranda výlet...

Jak vůbec vznikl nápad jet do Finska pro myšky si už nevzpomínám. Před rokem jsem se seznámila s kamarádem mojeho Hynečka, Járou. Začínal jezdit s kamionem na sever a nabídl nám svezení. Bohužel jen pro jednoho z nás, tak jsme z toho moc odvázaní nebyli. Vůbec nevím jak mě napadlo, že by ve Finsku mohli být pěkní potkánci. Kdykoli jsem hledala jejich standardy, narazila jsem na překrásnou finštinu, zcela "srozumitelnou" :-D, proklikala jsem stránky, jestli něco pochopím a hned jsem zmizela. Teď už vím, že téměř celý dnešní chov Lenky z LMG je rok dva založený na finských importech, ale jak jsem dva roky nechovala, nezajímala jsem se o dění mezi potkanáři a kdo má co za myšáka, nevěděla jsem ani o těch Finech u ní. Možná nápad vznikl při jednom z více posezení nad štramberským Trubačem, slaďounkým černým pivem :o)

srpen/září 2008 - jen tak z hecu kámoše Jardíka, kdy teda pojedem, píšu několika chovkám, jestli bychom si od nich mohli koupit do Čech potkany, nejlépe vyměnit za naše. K mému děsu se ozve Saija, finská posuzovatelka, že by teda ráda :-D

říjen 2008 - píšeme si denně několik mailů, jejich požadavky se najednou zdají zcela nesplnitelné, chtějí zvířata, která by u nás obsazovala první příčky na výstavách, naráží to na můj názor, že importy nejsou od toho aby vyhrávaly výstavy, ale od toho aby přinesly novou krev do chovu. Pokud budou krásní, obrovské plus. Říjen byl naprosto šílený, projela jsem weby všech českých chovek a hledala to, co moji známí neměli. Finkám jsem nabídla třikrát tolik vrhů, než ze kterých souhlasily s potkánkem, přestávalo mě to bavit, měla jsem vztek, že jsem se do toho pouštěla. Začali do mě hustit i další čeští chovatelé, že taky chtějí apod., ale naštěstí jsem byla omezená prostorem. I z původní verze, že tam jedu pro maximálně 4 potkany, celkem sešlo. Díkybohu si aspoň naši nevymýšleli. Viz. můj názor k čemu by měly být importy. Nakonec jsme se nějak zapeklitě dohodly, vezla jsem tam šest, zpátky osum myšek. Dvě jsme tedy měly zaplatit. Cena potkánka ve Finsku je trochu šílených 25 euro (650Kč). Byla jsem logisticky vyčerpaná, už nikde v republice nebyla myš, kterou by Finky chtěly, tak nezbývalo, než to zaplatit.

listopad 2008 - listopad byl měsíc, kdy jsme měli v plánu jet, pokud možno na začátku, ale poslední dvě mláďata pro Finky byly k odběru až 8.11. (ve 4 týdnech, ve Finsku mláďata dávají až v 6 týdnech), tak se termín posunul.

úterý 11.listopad 2008 - jsem na praxi v Netlukách u Prahy, ve výzkumném živočišném ústavu, u kraviček. V kapse maličkou hodnou ruskou silver holčičku od Adushky. Spinká a nechci ji vézt nikam do Finska ale nechat si ji. Nádherně socializovaná maličká. Pípne smska... "Leni v sobotu jedu do Tuusuly, jedes se mnou?Nevim kdy pojedu priste,ted nemuzu nic dalsiho slibit.". Dobré no, myslela jsem tak za týden, to bych se v pohodě nachystala, vyřídila pojištění, zajistila hlídání pro psa, posbírala potkany, pro jednoho ještě zajela do Ostravy, pro jednoho do Pardubic, vyrobila boxy na cestu, domluvila s holkama misto srazu (najít na maps.google.com místo po cestě, dost velké na kamion, se kterým budou souhlasit i Finky)...Prostě mazec. Stihla jsem hodně z toho za jeden a půl dne. Další smska..:"Leni pojedeme z Cech,ne od nas,mam tu nakladku a jedu pres Nachod, vyzvednu Te v Hradci". No nic, na Moravu stejně musím ještě pro jednu myš, Hradec je po cestě zpátky. Bála jsem se dalších smsek.. některé byly vtipné. Jára se mě den před odjezdem ptal, jestli mam novou občanku a podobně. Čtyři dny před odjezdem vybalil, že se jezdí trajektem (proč jsem myslela že po souši to nevím) a že cosi stojí.
 

středa 12.listopadu 2008 Jsem se už táhla vlakem s velkým báglem a s Ikea taškou plou boxů s potkánky a psem (ten jel naštěstí jen do Hradce na hlídání) na Moravu, pro poslední potkanku a na chvilinku za přítulou. V Pardubicích nabrat od Kačky "export" a hurá do Studénky za broučkem. 

čtvrtek 13.11.2008 Odpoledne jedeme do Ostravy pro poslední myšku na export. Pokecáme s Blankou, vyzvedneme eurečka od Barči, zajdem do Ikey na švédské kuličky (na místě vyhrál stejně smažák mega velikosti) a v noci se dostáváme domů.

pátek 14.11.2008 Tento den si moc nepamatuji, ale propsala jsem hodně smsek s kamarádem řidičem, který mi "akorát včas" říkal, co nemám :-D Také jsem musela zařídit jednu povinnost ve škole, která se měla konat další čtvrtek - ve škole tomu říkají praktická encyklopedie, ve skutečnosti jsou to nucené práce na výstavě v Letňanech, sekce drůbež brr. Není nad to narazit na debila, když jednou máte úmysly čisté a nemáte jinou možnost. Podle J. se dostaneme zpátky na Moravu tak kolem oběda ve čtvrtek (+dalších 5 hodin i kdyby Pendolinem do Prahy=přijedu stejně pozdě). Zachránili mě potkani, náš svaz chovatelů, a naprosto chápající členové svazu ochotni mě vzít na výpomoc s výstavou i jiný než drůbežářský den.

sobota 15.11.2008 6:15 vyrážím se strašně těžkým nákladem do Hradce. Nespím, spolucestující Ukrajinky musí v sedum ráno řešit po cestě květákové recepty. Přestup v Pardubicích stíhám, ale je to dřina, ruce vytahané. V 9.20 jsem v Hraci a trvá mi neskutečnou dobu dobelhat se s věcmi na 400m vzdálené místo, kde mě má vyzvednout můj první kamion v životě :-) Jára fakticky přijel, šikovný kluk. Chvilku nadává, že se v ČR nedá nikde parkovat s kamiony, že jsou benzinky malé a přeplněné. Ten samý den přejíždíme se "skančou" (Scania) do Polska dojedeme až k městu Minsk M., kde parkujeme a bivakujeme na benzince. Když jde kamioňák spát, zatáhne závěsy, lehne a mufe. Když má spolujezdce s bedničkama a svýma věcma, trvá to půl hodiny, přeskládat věci ze zadní části kabiny do přední. No a když je spolujezdec ženská....která si chce aspoň vyčistit zuby a dojít si na normální záchod v teple ...trvá to :-D

neděle 16.11.2008 Stojíme jen nutných 9hodin, abychom cestu zkrátili na minimum. Vyrážíme brzo poránu. Polsko mi opravdu k srdci nepřirostlo. Neuvěřitelně mě bolel zadek. Jára pořád nadával na místní řidiče, co si s osobáčkem nejdřív pěkně zastaví skoro na místě, pak hodí blinkr a udělají pravoúhle vpravo/vlevo vbok. Moc je nezajímá že za nimi jede těžkotonážní autíčko.. Myšky zvládaly v pohodě, měnila jsem je dvakrát denně, každou přestávku dostávaly napít, jinak by měly napáječky vyžbluňkané v podestýlce. Spali jsme klidní na Lotyšsko-Litevských hranicích, hlídaní kamerou. Měla jsem sebou noťáska, tak jsme si ještě pustili filmek Drž hubu! :-) Neuvěřitelné, jak může vláda ovlivit cenu cigaret a benzínu. Krabička Marlborek tu stojí kolem 45Kč, u nás kolem 80-90. Benzín kolem 20Kč/litr. Škoda že nekouřím, tam by byl ráj :-D Píšu Finkám, že stíháme trajekt, který jsme chtěli a pokud se nic nestane, stihnem i domluvený čas na benzince ve Vantě.

pondělí 17.11.2008 Chtěla jsem vidět Litevské moře, ale bohužel. Jeli jsme kolem ještě za tmy. V 11 měl jet trajekt společnosti Tallink, tak jsme museli fičet. Všechno jsme parádně stihli. J. najel krásně do trajektu, já bych se bála i s osobáčkem tak natěsno...natož s tím naším kolosem :-D Po dvou dnech jsem se konečně mohla osprchovat. A najíst se něčeho normálního. Byla jsem vedená jako druhý řidič, jinak to ani nešlo, takže jsme měli lístek pro řidiče, hezky se švédským stolem, ňamy. Pro kamioňáky jezdící na sever jediný světlý bod jejich práce. Moře - tedy spíše záliv - byl celkem klidný, dalo se chodit, jíst, paráda. Potkali jsme slovensko-českou partu řidičů a pojedli s nimi.

Helsinkami jsme profičeli jako nic a za chvilu už Jára hlásí že budem na té Shellce. Ještě teď si pamatuju ten divný pocit v žaludku, jestli to fakt vyjde. Zaparkujeme na benzince a s krásným kamioňáckým nadhledem checkujeme spoustu aut a lidí, kdo asi vypadá na potkanáře. Nevím čím to je, ale vždycky se poznáme :-D I tentokrát, holky tam fakt byly! Plné auto psů a potkánků. Proti Evropě byla hrozná zima, tak to proběhlo v rychlosti a s úsměvy. Jenom placení jsme nějak nepobraly, protože tam kvůli práci nebyla Saija ale Janina se Sari(také posuzovatelka) a nějak jsme se tou naší czenglish a finglish nedohodly úplně na všem :-D Každopádně to řešíme až teď po mailu, zpětně. S novýma myškama jsme vyrazili vyložit autíčko do Tuusuly a hurá na Lahti, kde jsme měli přespat a druhý den. V Lahti už byl sněhový poprašek, mrzlo, bylo to takové roztomilé, první finská zima. V supermarketu jsem si koupila finský banánový jogurt, dáreček pro broučka a poslala pohled domů.

úterý 18.11.2008 Ráno nás probudilo sluníčko, jasné a čisté. Prostě ta finská příroda je znát všude, i na parkovišti u obchoďáků na kraji města. Začala jsem se hrozně těšit domů a vůbec ne na to, že máme teprve jet ještě dál pro náklad. V Kuusankoski jsme nakládali jakési 3,5tunové role papíru. Přehodnotila jsem krásný nápad ze školních let, kdy jsme chtěly s kámoškou řídit kamion :-D Nikdo by mě nenutil tahat ty role sama... ale bohužel bych nedokázala ani vyměnit stokilovou rezervu nebo nasadit třicetipětikilové sněhové řetězy, nebo přikurtovat si náklad..nebo zacouvat s kamionkem na rampu..ehm to by bylo pobořených firemních budov. Taky jsem se hrozně těšila na loď, na sprchu, na normální jídlo..a poprvé mě přepadala depka z Polska, z toho jak je strašně zdlouhavé. Ale mělo být hůř. Už za tou budkou před Helsinkami, kde jsme se stavovali na rychlou čůrací, pěkně foukalo. Ale jakmile jsme přijeli navečer na parkoviště k trajektu, Jára už se zubil, že dneska to bude hóóópat nebo hůůůšat nebo co to bylo za moravské slovo. Dost foukalo, vlny vypadaly divoce, temně, ale vcelku nízce. V přístavu. V trajektu kurtovali k zemi auta, kamiony, všechno. Přikurtovala jsem tedy na radu Járy stříbrnou "MacGyver" páskou i boxy s myškama. Nalodili jsme se, dala jsem si sprchu, Jára si skočil na cigárko. To akorát šestipatrová loďka vyjížděla. Poprvé to houplo ve sprše, říkám, dobré, bude legrace :-) Skočila jsem se podívat ven na zadní palubu trajektu, ve výšce pátého patra. Neskutečný fičák. Musela jsem si sundat brýle aby neuletěly. Podívala jsem se na pravobok, dostala jsem mega facana poryvem větru a sprchu mořské tříště. V pátém patře :-D Pak jsme šli na vysněnou baštu. Naložila jsem si uzeného lososa, zeleninku. Než jsem došla ke stolu a vytáhla notebook (byla tam WiFi), už začínala loď vyjíždět z přístavu a začínalo být zle. Chvíli šel člověk ve vzduchu, chvíli pokrčený v kolenou narážel na zem. Začla jsem mít mžitky před očima už po cestě pro čokoládovou pěnu. Jenom jsem se jí dotkla, zvedal se mi žaludek a byla jsem zelená. Nemohla jsem se hýbat, asi bych se pozvracela. Jára ze mě měl srandu, nedokázala jsem ani psát na notebooku, jenom se dívat z okna do tmy a hypnotizovat Tallin ať už jsme tam. Utrpení přestalo jako mávnutím proutku po hodině při přistávání do přístavu. Rychle jsem něco snědla a smutně opouštěla nedotknutou hostinu. Nechci vědět, co se muselo dít dole s auty, a jaký tam musel být rachot. Myšky byly hodně moc statečné. Večer spíme v Lotyšsku, napadl první souvislý sníh :-)

středa 19.11.2008 Vyjeli jsme podle plánu kolem osmé. Středa byl dosti příšerný den, čekal nás vjezd do Polska. Nic moc si nepamatuju, jen že jsme jeli a jeli a jeli, zastavovali na krátké čůrání, dělali povinné přestávky. A zase jeli. A moc jsme nemluvili spíš poslouchali. V Polsku jsme to zalomili na nějakém příšerném parkovišti s mega kalužema. Jára ho ale má rád, protože je obehnané plotem s ostnáčem a je hlídané kamerou, takže pro nocování bezpečné, což se o jiných polských kamioňáckých mekkách říct nedá. Tohle parkoviště mě ale dosti zlomilo. Parkoviště bylo jen parkoviště, za plotem hospoda. Už tak jsem si smrděla. Protančit mezi kamiony do hospody plné chlapů se mi na záchod s kartáčkem v ruce nechtělo, takže mi musel stačit trávníček u plotu (hlídaný kamerou), kelímek s vodou a bunda. Pršelo, hrozně foukalo, všude bahýnko. Kamiony po práci odfukovaly a já si v tom čistila zoubky, jediná moje hygiena za poslední týden (když nepočítám 2 sprchy na lodi). Musela jsem vyměňovat 2x denně myšky, přeci jen v těch boxech rychle smrděly a to není zrovna to, co potřebujete na takové cestě. A na tomhle parkovišti nebyl ani koš... ale zvládli jsme to všechno na sedačce bez toho abych pohnula nohama ;-) Teď si vyklízení klecí doma opravdu užívám.

čtvrtek 20.11.2008 Jára chtěl vyjet ve 4.00 ráno, ale poněkud jsme zaspali, takže jsme vyjížděli až kolem šesté. Alespoň se kolečko namlsalo povinné delší přestávky. Zuby jsem si už nečistila venku, ale z okna. Pořád pršelo, humus. Zase vyměnit myšky, půlku už za jízdy. Trochu jsme spěchali, protože podle EU předpisů nesmí kamioňák jet víc než 6 "výkonů" v týdnu. A výkon znamená čas, kdy se rozjede auto, udělá po 4,5 hodinách jednu 45 minutovou přestávku, jede další 4hod a zastaví na povinnou 9 (či 11hodinovou) přestávku. Vychází to cca na těch 6 dní a my jeli šestý. Hrozně jsem se těšila domů, na broučka a až budu chodit delší dobu po nohách, až budu ležet ve vaně a nebudu muset pořád stěhovat věci tam a zpátky. Až se zbavím půlky myšiček :o). Jenže Polsko. Polsko je prý jediná země v Evropě, kde z vysílaček na česko-slovenském kanálu uslyšíte takovou salvu sprostých nadávek neskutečně dlouho po sobě jdoucích. (možná ještě v ČR na dálnici D1 a v Praze). Místo Polska by kamioňáci udělali kruhový objezd se šesti výpadovkami (Švédsko, Litva, Rusko, Ostrava, Náchod, Německo). V Polsku by kamioňáci zakázali osobákům vyjíždět v určitou dobu na silnice. V Polsku přijedete na veliký kruháč, kde se setkává jihXseverXzápadXvýchod a z vysílačky uslyšíte milion nadávek ve všech jazycích. V Polsku zácpa trvá hodinu. Nikde jsme tolikrat nepoužili všechny přídavné brzdy co skanča má. Nikde nemusel Jára tolikrát chytat ledničku aby neproletěla na palubní desku... Hodinu jsme se plazili kolonou aut, krok sun krok... pak se to rozjdelo a v dalším městě nová zácpa. Nikde jinde, jenom v Polsku, si nedovolí uzavřít dva pruhy ze tří na hlavním tahu přes stát, kvůli dírce v silnici :-D. V té další koloně jsme dojeli dvě česká auta, která nám pomohla vymotat se přes město jinou cestou. Kamionem to není taková legrace, nemůžete pod mosty, na mosty, do spousty ulic. Ale ten řidič, co nás vedl, nám ušetřil hroznou spoustu času. Byla s nimi legrace a jeli jsme s nimi až na hranice v Českém Těšíně, za to jak jsem se nasmála jim v duchu děkuju :-) Na hranicích naprosto blažený pocit, vidět toho lvíčka v erbu..Do ČR jsme dorazili za tmy, brouček si mě vyzvedl a jelo se domů :-)))

pátek 21.11.2008 Pro dva potkánky si dojely holky z Ostravy, dali jsme si obídek ve štramberském pivovaru a bylo mi dobře. Bohužel jsem musela večer domů, abych byla v sobotu ráno v Praze na výstavě, povinně, školní povinnost. V pátek mě čekal ještě poslední stres. V Pardubicích jsem předala další dva myšáčky. Sedla do rychlíku na Turnov a blaženě usnula kdesi za Rosicemi nad Labem. Nenapadlo mě natahovat si budík, nestává se, že bych vydržela spát 2,5 hodiny... Ale asi jsem měla z té cesty nastavené spaní "kdykoli to jde"... Probudila jsem se ve 23.32, vláček pěkně hopkal po kolejích, všude tma, ticho. Turnov jsme projeli ve 23.18...popadla mě panika, dívala se z okna a jak viděla dálnici na Liberec, bylo mi jasné, že něco zbabrala. Taktak jsem stihla vyskočit z vlaku s myškama v Hodkovicích nad Mohelkou. To je asi 20km za Turnovem. Naši byli hrozně hodní, dojeli pro mě autíčkem. V Hodkovicích romantika, nikdo nikde, sníh, mráz. Ticho :-D Sešla jsem k dálnici na pumpu, kde mě měli rodiče vyzvednout. Tam byl zabivakovaný kamion, tak mi ani nebylo úzko. Tohle jsem znala :-)

Závěrem pár poznatků a ponaučení z cesty :-)
- kamionem se "nedělá výlet", kamionem se přepravují věci z bodu A do bodu B za co možná nejkratší dobu
- respekt k řidičům kamionů a jejich práci, neřekla bych že se "podívají po světě"
- z dálnice losa neuvidíš
- jak Jára příště řekne, že to bude "hůůšat nebo hóópat", přivážu se v přístavu ke kůlu a nikam se nenalodím

Děkuji Járovi, že měl se mnou trpělivost a náladu se mačkat týden v malém prostoru. Že trpěl myšky a moje soukromé čůrací zastávky :-) Že se na mě musel na lodi při jeho čtvrtém chodu večeře dívat jak jsem zelená a zelenější. Že jsem mu moc nepomohla s tím nákladem...A hlavně že nám umožnil dovézt potkánky. On sice neví jakou mají pro nás cenu, ale třeba to jednou pochopí :-)

Děkuji Járově Lence, že ho se mnou/mě s nim pustila. To celkem obdivuji, zvlášť když jsme se předtím vůbec neznaly.

Děkuju mojemu Hynečkovi, že mě v téhle bejkárně podpořil, že mě pustil na týden žít s jiným chlapem na 2x2metrech a že mě celou dobu ani po příjezdu neopustil :-*

A nakonec, děkuju holkám, kterým jsem vezla potkánky - Kačce, Barče, Blance, že mi nepřidělávaly práci a respektovaly moje požadavky a nevymýšlely si :-)) Díky moc za trpělivost. Vám bych příště myšku přivezla zas, i Blanče až si ze všeho přestane "dělat srandu".